Jak si zapamatovat jména

Dnes se podíváme na to, jak si lépe zapamatovat jména, s čímž mívá naprostá většina lidí problémy. Pro zapamatování jmen přitom stačí trocha cviku a dodržování několika jednoduchých pravidel.

1)    Věnujte jménu pozornost

Lidé se při představováni zpravidla soustředí na sebe samé (jak vypadají, co budou říkat a co si o nich myslí protějšek) a vůbec nevěnují pozornost jménu. Jméno tak často ani nepostřehneme, natož abychom si ho ještě mohli zapamatovat.

Zapomeňte proto na chvilku na sebe a plně se soustřeďte pouze na jméno představované osoby.

2)    Věnujte pozornost představované osobě

Při představování se pozorně podívejte na partnera a pečlivě si ho prohlédněte – jakou má barvu vlasů, jaký účes, oči, úsměv, výraz, zlatý zub, znaménko, dlouhý nos … Zaměřte se zejména na to, co Vás nejvíc zaujme a co je u partnera nejvýraznější.  V literatuře se tento znak označuje za dominantní prvek.

3)    Hledejte podobnost s někým známým

Ve tváři, výrazu nebo chování osoby hledejte podobnost s někým, koho dobře znáte (herečkou, kolegou, sousedem, ale i zvířetem nebo věcí). Nalezení podobné osoby nám vytvoří asociaci, která již sama o sobě pomáhá naší paměti se zapamatováním tváře i jména. Mně osobně se stává, že si sice pamatuji jméno, ale mívám problémy s obličeji. Každý jsme jiný a důležité je posilovat to, co nám činí problémy.

4)    Hledejte podobnosti ve jménu

Ve jménu osoby hledejte podobnost s někým, koho už znáte. Např. jméno Stefan mi připomene tenistu Stefana Edberga, jméno Jaromír si ihned spojím s naším nejslavnějším hokejistou. Můžete ale využít rovněž Vám známé osoby – kamarády, spolužáky nebo rodinné příslušníky. Ptejte se – Co mají tyto osoby společné?

5)    Využijte mnemotechniku

Při zapamatování jmen účastníků kurzů se mi nejvíce osvědčila  metoda, kdy si křestní jména spojuji s mnemotechnickými obrazy pro jména. Např. Petra má ve vlasech krabičku stejnojmenných cigaret, Lucie má na ramennou starobylou lucernu a místo Michala sedí v mikině s kapucí plyšový Míša.

6)    Jméno aktivně používejte.

Nově získané jméno ihned použijte v dialogu. Tímto přirozeným opakováním dojde k lepšímu zakotvení jména. Většině lidí navíc jejich jméno zní příjemně a jsou potěšení tím, že se někdo jejich jméno snaží zapamatovat.

Pokud právě s danou osobou nehovoříte můžete jméno použít v interním dialogu (tj. v hlavě pojmenovávat osoby – např. „co to ten Petr povídá, kde Jindra zdědil takový svetr“…).

7)    Jméno si poznamenejte

Veďte si seznam lidí, s nimiž se setkáváte. Vedení seznamů lidí je dle mého názoru výborný celoživotní zvyk, který se určitě vyplatí. Např. K. Ferrazzi ve své knize Nikdy nejez sám uvádí, že nové zaměstnání většinou najdeme přes vzdálenější kontakty, nikoliv přes naše nejbližší přátele.

U kontaktu doporučuji poznačit si vedle jména rovněž dominantní prvek, včetně krátké poznámky o místu setkání a tom, co Vás s danou osobou spojuje.

8)    Ke jménu se pravidelně vracejte

O křivce zapomínání jsem již na tomto webu psal hodně. Jméno, tvář i poznámky si pravidelně opakujte. Doporučuji intervaly prodlužovat a ověřit si, zda se Vám s daným jménem spojuje konkrétní tvář.

Na závěr si vše pěkně shrňme:

-        Soustřeďte se na jméno
-        Všimněte si výrazného prvku osoby
-        Spojte jméno nebo tvář s někým známým
-        Jméno ihned použijte
-        Pravidelně opakujte

 

Komentáře, tipy nebo vlastní zkušenosti?

Milan Bumbálek

 

Rubriky: Nezařazené | Štítky: | Napsat komentář

Zajímavé knihy o paměti

V poslední době se mi nějak nedostávalo času na psaní, tak to doufám alespoň trošičku napravím dnešním krátkým článkem, v němž se budu věnovat zajímavým knihám o paměti.

Knih o paměti a učení sice neustále přibývá, nicméně kvalita je velmi různá. Určitě neprohloupíte, některou z následujících knih, které na základě vlastní zkušenosti doporučuji:

1) Úspěšná paměť – M. Buchvaldová, G. Karsten, Scientia: 2003

Velmi povedená kniha, kterou napsali 2 světoví šampióni v paměťových technikách. Kniha poskytuje jak kvalitní teoretický podklad pro efektivní studium, tak také řadu zajímavých cvičení a tipů na lepší paměť. Doporučuji touto knihou začít.

2) Paměť jako slon – W. Possin, Ikar: 2005

Čtivá kniha, z níž lze čerpat řadu základních technik mnemotechniky. Autor se, na rozdíl od jiných, zaměřuje na praktická cvičení a techniky. Jedná se o příjemný výlet do krajin naší paměti.

3) Jak úspěšně studovat cizí jazyky – I. Kupka, Grada: 2007

Útlá kniha, kterou by si dle mého názoru měli povinně přečíst všichni zájemci o studium cizích jazyků. Autor vychází z řady technik NLP, které doplňuje moderními technickými prostředky a množstvím internetových odkazů. Zejména pasáže věnované technikám používaným úspěšnými polygloty a technikám plánování byly pro mne velmi zajímavou zkušeností.

Napadá Vás nějaká jiná kniha, kterou byste doporučili?

Milan Bumbálek

Rubriky: Knihy | Štítky: | Napsat komentář

Zapamatování 7 návyků skutečně efektivních lidí

Metoda Loci umožňuje zapamatování neomezeného množství informaci v přesně stanoveném pořadí. Pro zapamatování využíváme známé cesty, na nichž si informace umístíme na jednotlivá místa. Pro vybaveni pak stačí opět projít v hlavě danou cestu a uložené informace se objevují na místech, kde jsme si je uložili.

Metoda využívá skutečnosti, že si zcela přirozené pamatujeme cesty a místnosti. Schválně si nyní zkuste představit cestu od dveří vašeho bytu (domu) do nejbližšího obchodu, kam chodíte nakupovat. V mém případe nejprve uvidím dveře od výtahu, pak kabinu výtahu, schránky, vchodové dveře, sejdu po schodech a … Každý máme v hlavě uloženy stovky nejrůznějších cest, které si velmi snadno pamatujeme.

Pojďme si nyní metodu vyzkoušet na praktickém příkladě. Úkolem bude zapamatovat si návyky z mé oblíbené knihy 7 návyků skutečně efektivních lidí (Covey, S. R., Praha: Management Press, 2007). Doporučuji si vyzkoušet zapamatování nejprve pouhým klasickým přečtením, abyste mohli srovnávat.

1. Buďte proaktivní.
2. Začínejte s myšlenkou na konec.
3. To nejdůležitější dávejte na první místo.
4. Myslete způsobem výhra výhra.
5. Nejdříve se snažte pochopit, potom být pochopeni.
6. Vytvářejte synergii.
7. Ostřete pilu.

I. Volba paměťové cesty

Nejprve se musíme rozhodnout, kterou cestu použijeme pro zapamatování. Záleží zejména na tom, jaké množství informaci si potřebujeme zapamatovat. Nemá smysl pro 7 informaci použit kilometrovou cestu a zcela postačí krátká cesta od bytu k zastávce nebo na parkoviště.

Doporučuji zpočátku trénovat na krátkých cestách s maximálně 10 položkami, neboť u delších cest existuje riziko, že Vám některá místa vypadnou.

II. Určeni významných míst na paměťové cestě

Na naši cestě bychom měli určit významná místa. Ideální je zvoleni těch míst, která se Vám sama vybaví, když si v hlavě Vaší cestou projdete. V každém případě byste měli respektovat následující pravidla:
- místa jsou významná (vybavují se přirozené a spontánně bez většího úsilí),
- místa jsou různorodá a specifická (lampa, popelnice, lampa, popelnice nebude pravě optimální trasa a hrozí riziko, ze se nám jednotlivá místa a informace vzájemně popletou),
- místa jsou na jedné straně a ve stejném úhlu (doporučuji vždy volit místa na pravé straně, protože druhou stranu můžete využit jako další paměťovou cestu).

Zapamatování usnadní, pokud si jednotlivá místa zapíšete. Zajímavou metodu tvorby paměťových cest používá americký paměťový šampión Ron White, který si místa fotí a následně vkládá do powerpointové prezentace.

III. kontrola vybavení významných míst

Jakmile mate paměťovou cestu a určena místa, je nutné si ověřit, zda si je skutečně vybavujete. V hlavě zkuste projít vaši cestu ještě jednou a zkontrolujte, zda se vám skutečně vybavují všechna místa, automaticky a rychle. Pokud nad některým místem přemýšlíte příliš dlouho, je nezbytné toto místo posílit. Aby metoda fungovala zcela spolehlivě, doporučuji si cestu plně zautomatizovat několikanásobným vybavením.

IV. Zapamatování (uložení) informaci

Jednotlivou informaci si nejprve zestručníme, převedeme do podoby klíčového slova a pro něj pak následně zvolíme symbol, který toto klíčové slovo vyjadřuje. Symbol informace pak umístíme na konkrétní paměťové místo. Více k procesu ukládání informaci můžete nalézt v tomto článku.

V. Kontrola vybavení

Po uložení informaci si stačí jednoduše projít naši paměťovou cestu ještě jednou a všímat si informaci umístěných na významných místech.

 

Metoda Loci v praxi

Pojďme si nyní teoretické informace vyzkoušet na příkladu zmiňovaných 7 návyků S. R. Coveyeho.

I. Volba cesty a významných míst

Zvolte si jakoukoliv krátkou cestu (k zastávce tramvaje, do skoly, do práce …) a na ní určete 7 míst. Pro lepší přehled doporučuji si těchto 7 míst zapsat.

Já využiji paměťovou cestu od vchodových dveří k zastávce tramvaje, na které mám tato paměťová místa: 1) zábradlí u schodů, 2) dveře of trafostanice, 3) keř, 4) železný sloupek, 5) vchod do knihovny, 6) bankomat, 7) automat na kávu.

II. Kontrola vybaveni míst

Několikrát si v hlavě Vaši trasu projděte a ověřte, ze se Vám automaticky a bez problému vybavují všechna místa.

III. Zapamatování pravidel

Společně si nyní určíme symboly pro jednotlivá Coveyho pravidla:

1. Buďte proaktivníjogurt Activia.
2. Začínejte s myšlenkou na konec – černá rakev (co více symbolizuje konec?).
3. To nejdůležitější dávejte na první místoformule 1.
4. Myslete způsobem výhra výhravěnec pro vítěze.
5. Nejdříve se snažte pochopit, potom být pochopenisluchátka (k pochopení musíme nejprve naslouchat a celý tento návyk se věnuje aktivnímu naslouchání).
6. Vytvářejte synergii – žlutá baterie AA s velkým rudým písmenem S (synergii změníme na podobně znějící energii a jako symbol energie použijeme baterii).
7. Ostřete pilupila.

IV. Uložení informací do paměťové cesty

Na zábradlí schodů vidím překlopený jogurt Activia, který zašpinil celé schody. Dveře trafostanice jsou otevřeny a je v nich položena černá rakev. V křoví je zaparkovaná formule 1 a nemůže se dostat ven. Na železný sloupek někdo zavěsil vítězný věnec. Vchod do knihovny zatarasily obrovská sluchátka. Z rozbitého skla bankomatu trčí velká žlutá baterie. V automatu na kávu je zaříznutá pila.

Platí, že by paměťové místo i určený symbol měli být přibližně stejně velké. Nebojte se představit si tento symbol větší než ve skutečnosti je. Do obrazu dodejte emoce, pocity, humor, vjemy, prostě cokoliv, co Vám usnadní zapamatování.

Nyní si můžete uložit výše uvedené symboly na Vaši vlastní trasu.

V. Kontrolní vybavení

V hlavě si nyní opět projděte paměťovou cestu a podívejte se, zda se Vám informace vybavují na příslušných místech. Pokud se některá informace nevybavuje, tak opětovně posilte spojení představou symbolu a daného místa.

VI. Použití paměťové trasy

Zapamatování symbolů formule nebo pily není cílem našeho cvičení. Cílem je zapamatovat si 7 návyků skutečně efektivních lidí. Nyní je tedy nutné si opětovně projít trasu s tím rozdílem, že tentokrát nahlas vyslovíte celé znění pravidla – vidím jogurt, ale nahlas vyslovím – „Buďte proaktivní“. Vidím rakev, ale řeknu – „Začínej s myšlenkou na konec“ …

 

Věřím, že jste byli úspěšní, protože tato metoda se opravdu vyplatí a má široké uplatnění. Budu rád za Vaše postřehy, doporučení nebo zkušenosti.

Milan Bumbálek

 

Rubriky: Mnemotechnika | Štítky: | Napsat komentář

Odkládání učení

Největším problémem při učení není dle mého názoru špatná paměť, ale je to především nedostatek motivace a odkládání učení. V souvislosti s odkládáním se používá termín prokrastinace, kterým se označuje tendence odkládat plnění nepříjemných povinností a úkolů na pozdější dobu. V rámci učení pak takové odkládání může znamenat, že děláme cokoliv, jen abychom se nemuseli učit.

Možná, že v následujícím příběhu o prokrastinaci objevíte něco, co je Vám nápadně povědomé, něco s čím jste se už někdy ve svém životě setkali. Parafrází výroku Sigmunda Freuda si dovolím konstatovat: někdy v životě odkládal každý z nás, a kdo říká, že ne, ten odkládá do dneška.

Můj příběh o odkládání

Jednoho lednového dne jsem si uvědomil, že termín zkoušky se rychle blíží a do jejího konání mi zbývají pouze 2 dny. Z 25 otázek mám nastudovaných pouze 10.

Učení mě nebaví a hlava mi to prostě nebere. Před chvílí jsem se přistihl, jak tupě zírám do knihy a z posledních 5 stran si nepamatuji ani slovo. No nic, musím se soustředit, musím se soustředit. Po dalších 5 minutách odkládám knihu. Musím si dát pauzu, nejsem  přece stroj! Otevírám internetový prohlížeč, neboť si přece zasloužím chvilku zábavy, ne?!

O třicet minut později prohlížeč zavírám. Musím přece taky něco jíst, nejsem stroj! Ve spěchu rychle zhltám chleba a už si sedám k hromadě knih a sešitů na mém stole. Jenže v takovém svinčíku se přece nemůžu učit!

Odhodlaně se pouštím do úklidu a začínám utírat prach, kterého jsem si předchozích 5 měsíců (pravděpodobně v důsledku zavalení jinou prací) vůbec nevšiml. O půl hodiny později mám hotovo a konečně si sedám ke knížkám. Teď mi to určitě půjde.

Zazvoní mi mobil. Kamarád Ondra, to bude asi důležité! Po 15 minutovém hovoru konečně beru do ruky knihu. Kde jsem to vlastně skončil? … to je jedno. Přečtu si to ještě jednou.

Co jsem v příběhu udělal špatně

V příběhu jste si mohli všimnout hned několika chyb, kterých jsem se dopustil.

Základní chybou bylo, že jsem samotné učení neustále odkládal. Nejprve kvůli nejasně definované pauze na odpočinek (prohlížení internetu), poté kvůli zástupnému problému (úklid v tuto chvíli mohl klidně počkat) a nakonec kvůli nejasně stanoveným prioritám (kamarád Vs. učení).

Ať byly příčiny jakékoliv, byla jejich jediným výsledkem skutečnost, že jsem ztratil několik hodin času, který jsem mohl využít k učení. Pojďme si nyní přehrát alternativní scénář, jak mohlo mé učení vypadat bez prokrastinace.

Můj příběh BEZ ODKLÁDÁNÍ

Jednoho lednového dne jsem si uvědomil, že termín zkoušky se rychle blíží a do jejího konání mi zbývají již jenom 2 dny. Z 25 otázek mám nastudovaných pouze 10.

Učení mně příliš nebaví, a proto si z otázek vybírám tu, která mi připadá nejzajímavější. Na chvíli zavřu oči a představím si, jaké to bude, až tuto zkoušku složím. Představuji si, jak to s kamarády v hospodě pořádně oslavím. Slyším cinkání sklenic a spoustu smíchu. Živě si tuto situaci alespoň 2 minuty představuji.

Ze stolu odstraňuji všechny věci, které by mne mohly rozptylovat, zejména jsem do skříně schoval počítač a mobil přepnul do letového režimu, aby mne nic a nikdo nemohl rušit. Na stole jsem nechal pouze materiály, které bezprostředně souvisí s mojí blížící se zkouškou.

Nastavuji časovač (minutku) na 10 minut a pouštím se do učení. Vím, že se budu učit pouze 10 minut, a to se už dá nějak přečkat. Po 10 minutách zazvoní časovač a já si skutečně dávám 2 minutovou přestávku (opět si ji stopnu). Po pauze opět sedám k učení, tentokrát na 15 minut. Pak si dávám zaslouženou přestávku na jídlo.

Vracím se ke stolu a všímám si nepořádku. Uvědomuji si, kolik času zbývá do zkoušky a nápad na úklid si pouze poznačím na papír, abych ho nezapomněl.

Nastavím časovač a …

Techniky proti odkládání

V uvedeném příběhu jsem použil 4 techniky, které se mi velmi osvědčili v boji proti odkládání:

a) Motivace

Efektivita učení, ale hlavně energie, velmi úzce souvisí s motivací a z toho důvodu je lepší začít věcí, která nás baví. Motivaci se dá ale pomoci i živými představami, kdy si budoucí zisky (oslava, radost ze zvládnuté zkoušky, vysněná práce za 100 tisíc měsíčně, raut na mezinárodní konferenci v Káhiře) vtáhneme k současným nákladům (nepříjemné učení).

b) Eliminace vyrušení

Ze stolu zmizelo vše nepotřebné a zejména byly odstraněny 2 hlavní rušiči – počítač a mobilní telefon. Čím více příležitostí k rozptýlení si necháte, tím hůře. Podle B. Tracyho vyrušování vede až k pětinásobnému nárůstu času potřebného na splnění úkolu. Je to podobné jako v autě, kdy největší spotřebu máte při neustálém rozjíždění a zastavování v kolonách ve městě.

c) Time-boxing (časovač)

Moje oblíbená technika proti odkládání, která spočívá v tom, že odpor k práci zmenšíme tím, že jasně dopředu definujeme, jak dlouho budeme pracovat. Je totiž daleko jednodušší najít chuť a čas na 5 minut učení než na 2 hodiny učení. V podstatě se jedná o malou lest na podvědomí. Více o time-boxingu najdete na tomto odkazu.

Plátí, že čím méně Vás učení baví, tím kratší mohou lekce být. Klidně můžete začít tím, že se budete učit 5 minut a pak 2 minuty pauza a poté postupně délku učení prodlužovat.

d) Poznačení nových nápadů a úkolů

V mém příběhu jsem si zajímavý úkol – úklid – pouze poznačil. V případě, že bych se do úklidu pustil, bylo by to sice milé, ale vůbec by mne to nepřiblížilo k úspěšnému splnění zkoušky. Pokud si úkol poznačíte, můžete ho klidně pustit z hlavy a soustředit se na učení.

Toto odbíhání je mimochodem velmi časté v okamžiku, kdy hledáme informace na internetu. Často se pak stává, že strávíte hodinu čtením úžasně zajímavých věcí, které ale jaksi nemají vůbec nic společného s tím, co jste na internetu hledali původně. Pokud si zajímavé informace pouze poznačíte, příp. uložíte odkaz, můžete se věnovat svému skutečnému cíli, tj. nalezení konkrétní informace.

 

Budu rád, když se podělíte o vlastní zkušenosti boje s odkládáním učení.

Milan Bumbálek

 

Rubriky: Time management | Štítky: , | 2 komentáře

Jak se učit slovíčka

Jazyky jsou v dnešní době nezbytnou součástí života a z toho vyplývá i nutnost neustálého rozšiřování slovní zásoby. Existují různé metody pro učení cizích slovíček a v článku si představíme některé metody, které nám mohou zapamatování velmi usnadnit.

a) klasické učení ze slovníčku

Metoda, kdy se slovíčka učíme ze slovíček zapsaných ve slovníčku, příp. ze seznamu v učebnici.

Ačkoliv tento způsob nedoporučuji, je stále lepší než si slovíčka neopakovat vůbec. Za hlavní nevýhodu tohoto způsobu učení považuji skutečnost, že se často spíše než samotná slovíčka naučíte pořadí, v jakém jsou zapsána za sebou. Správná odpověď je pak více výsledkem asociace mezi slovíčky než skutečnou znalostí daného slovíčka.

Pevné pořadí slovíček je problematické i z hlediska křivky zapomínání, kdy si jednotlivá slovíčka pamatujeme různě (některé lépe, jiné s problémy) a přesto mají stále stejné pořadí. Za velkou slabinu považuji i skutečnost, že při čtení ze slovníčku častokrát vnímáme nejenom samotné slovíčko, ale periferně rovněž okolní slovíčka.

Tipy na zlepšení:

- měňte směr (např. česko-anglicky i anglicko-česky) i pořadí učení, nebo se nechte zkoušet někým jiným,

- označte si problematická slovíčka (tečka, hvězdička) a věnujte se zejména jim,

- názorně a živě si slovíčko představujte (v představě vidíte, jak na plátky krájíte ten krásně žlutý lemon a možná máte na jazyku jeho kyselou chuť),

- hledejte příklady slovíčka z vlastního života,

- vyslovujte slovíčka nahlas (dle studií zvyšuje míru zapamatování).

 

b) učení se pomocí kartiček

Tato metoda je založena na principu rozloženého opakování a lépe reflektuje křivku zapomínání. Slovíčka si jednoduše zapíšete na samotnou kartičku, kterou si posléze opakujete v náhodném pořadí. Zpravidla se na jednu stranu umístí cizojazyčný originál a na druhou stranu český překlad. Tento systém nám pak umožní oboustranné učení, tj. nejenom z originálu do češtiny, ale i opačně.

Velkou výhodou je zejména různé pořadí slovíček, ale také skutečnost, že se častěji učíme to, co nám dělá problémy. Celý systém je pak výrazně mobilnější než slovníček, neboť kartičky si sebou můžeme nosit třeba v peněžence.

Pokud Vám připadá ruční vypisování kartiček příliš pracné, můžete využít software pro rozložené opakování, který umožňuje jednoduchý import kartiček a na základě hodnocení odpovědí volí ideální termíny dalšího opakování slovíčka.

Tipy na zlepšení:

- namísto pouhého slovíčka si zapisujte celé fráze,

- přimalujte si obrázek,

- odpovídejte nejprve z hlavy a nahlas, až poté si zkontrolujte,

- nainstalujte si program anki nebo mnemosyne.

 

c) metoda keyword

Nepříliš známá, ale velmi účinná metoda, která Vám může pomoci zapamatovat si problémová slovíčka na opravdu hodně dlouhou dobu. Oproti předchozím metodám není založena na počtu opakování, ale na vytvoření paměťového spojení.

Podstatou metody je, že si slovíčko spojíte do obrazu (příběhu), které obsahuje jakčeský překlad cizího slovíčka, tak také obraz zvukově nebo vizuálně připomínajícícizojazyčný originál. Lepší bude ukázat si tuto metodu na jednoduchých příkladech:

Anglické slovo: jeřáb – crane. Představte si vysoký jeřáb, v jehož kabině na Vás mává rozesmátá Simona Krainová.

Francouzské slovo: la montre – hodinky. Představte si, že slavný hokejový klub MONTREAL Canadiens neměl na výplaty a hráčům proto dával místo peněz zlaté HODINKY.

Pomocí obrazu (příběhu) si vytvoříme pomůcku pro lepší zapamatování informace. Jakmile si slovíčko dalším používáním zafixujeme, nebude již daná pomůcka dále potřebná. Dejte však pozor, abyste si v příběhu dostatečně zvýraznily ta slova, která si máte zapamatovat.

Metoda chce ze začátku trochu cviku, zejména u složitých a abstraktních slovíček, ale bohatě se vyplatí. Já osobně ji používám na slovíčka, která mi činí největší problémy, a které si nejsem schopný zapamatovat běžným opakováním.

Tipy na zlepšení:

- příběh by měl být zajímavý, nevšední a vizuálně zajímavý,

- příběh si heslovitě nebo obrázkem poznamenejte (není nic horšího než nemoci si vzpomenout na paměťovou berličku),

- složité slovíčko klidně rozdělte na části a najděte část, pro kterou máte podobně znějící slovo (ve slovíčku suddenly mátě na výběr mezi slovíčky SUD + DEN +ly )

- české podobně znějící slovo nemusí přesně odpovídat a stačí, pokud nás pouze přiblíží ke správné odpovědi (slovíčko wrong nám může připomenout české slovo vrána).

 

Mě osobně se nejvíce osvědčila kombinace metody rozloženého opakování (slovíčka se učím v počítači nebo telefonu s tím, že si známkuji správnost odpovědi) a keyword (složitá slovíčka, která si nezapamatuji hned napoprvé).

Závěrem ještě přidám jedno doporučení: opakujte si slovíčko, co nejdříve poté, co se jej poprvé naučíte.

Doufám, že Vám některé z uvedených metod pomůžou a budu rád, pokud se podělíte o vlastní postřehy a doporučení pro učení slovíček.

Milan Bumbálek

 

Rubriky: Jazyky | Štítky: , | Napsat komentář

Opakování matka moudrosti?

Říká se: „opakování je matka moudrosti“.

Velmi dlouho jsem tomuto rčení věřil. Postupem času jsem ale sérií pokusů a omylů dospěl k závěru, že není opakování jako opakování. I několik stovek opakování totiž nemusí vést ke správnému výsledku.

Pokud nevěříte, tak si zodpovězte následující otázku – „kdo je vyobrazený na stokorunové bankovce?“

Dle zkušeností z mých kurzů si na dotyčnou osobu naprostá většina lidí nevzpomene, ačkoliv ji prokazatelně nesčetněkrát viděli. Pokud jste si vybavili danou osobu, tak blahopřeji, nicméně i u Vás určitě existuje řada jiných informací, které si nevybavíte ani po několika desítkách opakování.

Dá se tedy stále tvrdit, že opakování je matka moudrosti?

Ano, určitě dá. Nicméně celé rčení by mělo znít spíše takto – „zaměřené vnímání a vědomé opakování je matka moudrosti„.

Je to právě nedostatek vědomé pozornosti, která může značným způsobem omezit naši schopnost zapamatovat si informace. Danou informaci sice vnímáme, ale nedochází k jejímu dalšímu zpracování a přesunutí do dlouhodobé paměti, příp. je informace vyloučena našim kognitivním filtrem jako nedůležitá.

Zapamatování se usnadní a zlepší, pokud jasně definujete, že si danou informaci chcete zapamatovat a informaci dáte o trošičku více pozornosti a času než obvykle. U pokladny v obchodě si třeba pořádně prohlédnete obě strany bankovky. Při odkládání klíčů si uvědomíte, že právě odkládáte klíče a zamyslíte se nad místem, kde je ukládáte. Prostě nebude pouze pasivně vnímat příchozí informace, ale vědomě svou pozornost zaměříte.

Dalším důležitým prvkem je vytvoření kvalitního spojení s informacemi (obrazem, vzpomínkou, místem, příběhem …), které nám usnadní zapamatování i bez dalších opakování. V našem případě bankovky to třeba může být zamyšlení nad tím, kolik alkoholu by musel Karel IV. vypít, aby byl stejně zelený jako na bankovce.

O vytváření spojení si ale povíme až jindy.

Závěrečné shrnutí

Příspěvek pojednává o skutečnosti, že samotné opakování informace není zárukou jejího zapamatování. Pro lepší zapamatování bychom měli být aktivní, informaci věnovat plnou pozornost a vědomě si ji chtít zapamatovat. Následně bychom si měli novou informaci spojit s dalšími informacemi.

Milan Bumbálek

 

Rubriky: Nezařazené | Štítky: | Napsat komentář

Jak se naučit nazpaměť pravidla asertivity

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak by vypadal Váš svět, pokud byste byli schopni si cokoliv zapamatovat velmi rychle a jednoduše?  Jaké nové možnosti by se Vám otevřely? Jak krátké by mohlo být zkouškové období?

Pamatovat si něco rychle, jednoduše a hlavně na dlouhou dobu opravdu lze. Ukážeme si to dnešním příspěvku, kdy se seznámíte s jednou z metod, jak si zapamatovat v přesném pořadí 10 položek, v našem případě těchto 10 pravidel asertivního chování (M. Mikuláštík, Komunikační dovednosti v praxi; Praha: Grada Publishing a. s., 2003):

  1. Člověk má právo posuzovat své vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně odpovědný.
  2. Člověk má právo nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující jeho chování.
  3. Člověk má právo posoudit, nakolik a jak je zodpovědný za řešení problémů druhých lidí
  4. Člověk má právo změnit svůj názor.
  5. Člověk má právo říci já nevím.
  6. Člověk má právo být nezávislý na dobré vůli ostatních.
  7. Člověk má právo dělat chyby a být za ně zodpovědný.
  8. Člověk má právo dělat nelogická rozhodnutí.
  9. Člověk má právo říci já ti nerozumím.
  10. Člověk má právo říci je mi to jedno.

Vzhledem k omezené kapacitě naší krátkodobé paměti je pravděpodobné, že za použití běžné metody (přečtení, opakování, přečtení), nebude většina čtenářů schopna těchto 10 pravidel zopakovat, a to ani bezprostředně po přečtení, ani později. A už vůbec ne v přesném pořadí.

Pojďme si tedy nyní ukázat jak si pravidla opravdu zapamatovat, navíc v přesném pořadí. Pro zapamatování použijeme jednu z nejzákladnějších metod mnemotechniky, tj. metodu příběhu. Jednotlivá pravidla asertivity vložíme do smysluplného příběhu, který si uložíme do paměti.

Základní pravidla pro vytváření příběhu

Základní podmínkou pro vytvoření příběhu je ovšem skutečnost, že dané pravidlo asertivity musí být zapamatovatelné. Toho dosáhneme tak, že pravidlo asertivity nejprve zredukujeme na klíčové slovo. Pro klíčové slovo si následně zvolíme vhodný symbol. A tyto symboly pak již můžeme vložit do našeho příběhu.

Nejlépe bude vyzkoušet si tuto transformaci informace na symbol na konkrétním případu, a to na prvním pravidlu asertivity, které zní - 1. Člověk má právo posuzovat své vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně odpovědný.

Reálně nejsme schopni si doslovně zapamatovat celou větu, nicméně to ani nemusíme, neboť nám stačí jedno klíčové slovo, které nám připomene zbytek věty. V našem případě může být klíčovým slovem slovo „posuzovat“, které vystihuje význam celé věty. Další detaily jako jsou slova-  chování, myšlenky, emoce či slovo odpovědný, již nemají takovou informační hodnotu.

Abychom si klíčové slovo mohli zapamatovat, je nutno ho převést do podoby, která našemu mozku umožní snadné zapamatování. Platí, že čím je informace abstraktnější, tím obtížnější je její zapamatování. Z tohoto důvodu tedy nahradíme abstraktní slovo „posuzovat“ něčím zcela konkrétním, tj. věcí nebo osobou, které se můžeme dotknout, kterou můžeme vidět, příp. slyšet, a která má přitom stále spojitost s klíčovým slovem. Jako konkrétní symbol bychom mohli použít v našem případě dřevěné soudcovské kladívko. Mohlo by to být ale i jiné věci jako je soudcovský talár, socha spravedlnosti, lavice obžalovaných, pouta, příp. cokoliv dalšího, co Vás napadne při vyslovení slova „posuzovat“.

Máme úspěšně zvolený první symbol a pojďme na druhé pravidlo asertivity, které zní: 2.Člověk má právo nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující jeho chování.

I zde bude platit stejný postup, tj. nejprve vybereme z pravidla asertivity klíčové slovo, které vyjadřuje hlavní význam pravidla a pro něj pak vybereme konkrétní symbol, který lze použít v našem příběhu. U druhého pravidla bych jako klíčové slovo navrhoval slova „nenabízet omluvy.

Tady je nutno upozornit na skutečnost, že náš mozek zpravidla neumí zpracovat zápor (schválně si zkuste představit kočku, která nehoní myš). Zápor se nám ostatně ani nehodí do příběhu. Proto doporučuji použít pouze pozitivní slovo „omluva. V rámci příběhu si pak snadno vzpomenete, že slovo omluva je v negativním smyslu.

Jako konkrétní symbol pro slovo „omluva“ navrhuji kytici růží. Můžete samozřejmě zvolit i jiná slova vyjadřující situace, kdy se omlouváme (rozbitá sklenička, bílý ubrus politý červeným vínem), nebo předměty, kterými své omluvy podporujeme (např. bonboniéra). Opět platí, že slovo musí být maximálně konkrétní a představitelné!

A nyní pojďme na zbývajících 8 pravidel asertivity

3. Člověk má právo posoudit, nakolik a jak je zodpovědný za řešení problémů druhých lidí

Klíčové slovo – „problémy“. Jako možný symbol je píchlá (prázdná) pneumatika od auta. Řidič takového auta má skutečně problém, nemyslíte?

4. Člověk má právo změnit svůj názor.

Klíčové slovo – „změnit“. Možný symbol změny je korouhvička (kohout) na věži, která mění směr podle větru.

5. Člověk má právo říci já nevím.

Klíčové slovo – „nevím“. Možná si vzpomínáte na film Četníci a mimozemšťani, kde prázdné hlavy četníků zněly jako buben. Symbol buben. Případně můžete slovo změnit na pozitivní „vím“.

6. Člověk má právo být nezávislý na dobré vůli ostatních.

Klíčové slovo – nezávislost, změníme na „závislost“. Jako symbol závislosti mne napadá láhev piva. Kolik z nás by tam ale mohlo mít třeba internet nebo facebook?

7. Člověk má právo dělat chyby a být za ně zodpovědný.

Klíčové slovo – „dělat chyby“. Pro mne typicky sešit se školními diktáty.

8. Člověk má právo dělat nelogická rozhodnutí.

Klíčové slovo – „nelogická“, změníme na „logická“. Symbolem výrazné logiky pro mne může být šachovnice.

9. Člověk má právo říci já ti nerozumím.

Klíčové slovo – „nerozumím“, změníme na „rozumím“. Symbolem je kapesní slovník angličtiny.

10. Člověk má právo říci je mi to jedno.

Klíčové slovo – „jedno“. Symbolem může být formule 1.

Samozřejmě, že každý z nás je jedinečný a proto můžete mít vlastní názor na to, co je v dané větě klíčovým slovem. Stejně tak můžete mít vlastní nápady na symbol klíčového slova. V tomto případě si však prosím ponechte výše navrhované symboly, neboť je nyní budeme spojovat do příběhu. Před jejich spojováním si však ještě jednou projděte symboly a zkuste si podle tohoto symbolu zopakovat skutečné znění pravidla.

Vytváříme příběh

Nyní si přečtěte následující příběh a přitom si příběh, co nejvíce plasticky představujte, včetně barev, zvuků a detailů. Představte si, že jste součástí tohoto příběhu.

„Na stole leží dřevěné SOUDCOVSKÉ KLADÍVKO, které zasypu kyticí pichlavých RŮŽÍ. Na vrchol růži ještě přihodím špinavou PÍCHLOU PNEUMATIKU. Blíže se podívám na pneumatiku a vidím, že z ní trčí rezavá KOROUHVIČKA, která ji propíchla.  Korouhvičku násilím vyndám a přitom narazím do BUBNU, až to zaduní. Podívám se na buben a vidím, že na něm stojí LÁHEV OD PIVA. Chci láhev vzít, ale nemůžu, protože je na ní zespodu přilepený SEŠIT (s diktátem). Sešit odlepím, otevřu jej a k mému překvapení z něj vypadne ŠACHOVNICE s hromadou figurek. Šachovnice dopadne na zem přímo vedle  velkého SLOVNÍKU. Podívám se na slovník a na něm vidím stát červenou FORMULI 1.“

Rekapitulace a opakování příběhu v hlavě

Po přečtení uvedeného příběhu si zavřete oči a zkuste si tento příběh přehrát v hlavě ještě jednou. Přitom věnujte pozornost zejména zvýrazněným klíčovým symbolům, které by měly z příběhu vystupovat. Pokud jste některý z klíčových symbolů nevěděli, přečtěte SI příběh ještě jednou.

Pokud jste byli úspěšní a zopakovali všech 10 symbolů, čeká Vás poslední úkol, a to nahlas zopakovat všech 10 základních práv asertivity. V hlavě projdete příběh, ale nahlas vyslovte pouze konkrétní pravidla (nikoliv symboly – ty jsou jen pro Vás na usnadnění zapamatování).

Může to vypadat např. takto – v hlavě vidím dřevěné kladívko a nahlas řeknu – „Mám právo sám posuzovat své chování“. Vidím růže na kladívku a nahlas řeknu – „Mám právo se neomlouvat a poskytovat výmluvy“.

A je to. Nyní si pamatujete všech 10 asertivních práv, a to v přesném pořadí.

Shrnutí a jedno doporučení závěrem

V dnešním příspěvku jsme si popsali základní techniku pamatování pomocí příběhu. Tato technika se skládá z 5 fází:

  1. Redukce informace na klíčové slovo
  2. Převedení klíčového slova na konkrétní symbol
  3. Spojení symbolů do příběhu
  4. Zopakování příběhu z hlavy - symboly
  5. Reprodukce příběhu – vyslovujeme klíčová slova nebo konkrétní pravidla

Aby výše uvedený příběh zůstal ve Vaší paměti, co nejdéle, je potřeba, abyste si tento příběh v hlavě rychle prošli ještě večer před spaním, pak zítra, za týden, za měsíc a pak za 3 měsíce (viz rozložené opakování) . A potom už můžete začít ohromovat své přátele.

Milan Bumbálek

 

Rubriky: Mnemotechnika | Štítky: , | Napsat komentář

Programy pro rozložené opakování

V dnešním příspěvku se budu věnovat jednotlivým programům pro rozložené opakování, které organizují, optimalizují, ale zejména výrazně usnadňují proces učení.

Vzhledem k tomu, že programů existuje celá řada, přičemž se často vyznačují řadou odlišných funkcí, pokusím se o neúplný výčet software podle mých zkušeností. Všechny níže uvedené programy jsem si vyzkoušel na sobě samém a rád se s Vámi podělím o osobní zkušenost.

Mnemosyne

Program, vyznačující se jednoduchým ovládáním a funkcemi, vznikl původně jako vědecký projekt, který měl sledovat křivku zapomínání. Předností programu je zejména minimalistické rozhraní, možnosti importu či organizování učební látky pomocí tagů. Program navíc poskytuje statistické informace o procesu učení, a to všechno zadarmo.

Osobně tento program používám s ohledem na možnost synchronizace s programy domobilních telefonů. Učební látku si tedy můžete opakovat v průběhu dne kdekoliv a kdykoliv, a to na mobilních telefonech s podporou java (program Mnemojojo), telefonech s androidem (program Mnemododo) i iPhonech (program iSRS).

Další výhodou je možnost stažení učebních karet od jiných uživatelů (bohužel převážně v angličtině). Samotný program pak můžete rozšířit pomocí pluginů. Zajímavý může být např. plugin Google text-to-speech, který umožňuje vyslovení slovíčka v originále. V rámci programu lze vkládat do kartiček obrázky i zvukové soubory.

Anki

Program s obdobnými funkcemi jako Mnemosyne, který je rovněž zadarmo. Oproti předchozímu programu se vyznačuje zejména možností synchronizace učební látky. Vaše kartičky se tedy můžete učit zároveň na více počítačích, případně se můžete pomocí internetu přihlásit do svého účtu a učit se přímo v prohlížeči.

Vaše kartičky se rovněž u tohoto programu můžete učit na mobilním telefonu(AnkiDroid pro android, AnkiMobile pro iPhone), případně si program rozšířit řadou pluginů.

Výhodami oproti Mnemosyne je lepší editace kartiček, detailnější statistiky, více možných nastavení či úžasná možnost vytváření mluvených kartiček. Na druhou stranu tento program postrádá právě onu jednoduchost programu Mnemosyne.

Oba programy jsou výtečné a vřele je doporučuji vyzkoušet. Pokud preferujete jednoduchost, můžete zvolit Mnemosyne, pokud si více chcete Váš systém optimalizovat, zvolte Anki.

Keep in head

Jako třetí zmiňuji český program, který mne zaujal propojením učení v počítači a na mobilních telefonech. Oproti předchozím programům se jedná o placený program (540 Kč), nicméně lze si vystačit i se zkušební verzí, která je však limitována počtem nových kartiček na den. Program umožňuje synchronizaci kartiček s mobilními telefony (podporujícími javu) a čte audio v 8 jazycích.

Jako jeden z největších přínosů ovšem vnímám rozsáhlou databázi kartiček (1,7 mil. frází), které si můžete stáhnout na webových stránkách programu, a které jsou na rozdíl od výše uvedených programů v češtině.

Supermemo

Na čtvrtém místě mého pomyslného žebříčku se umístil program Supermemo, který můžeme považovat za tatíčka zakladatele. Jedná se totiž o jeden z prvních systémů pro rozložené opakování, který se poté stal vzorem pro ostatní.

V tomto případě se jedná o program s vysokou pořizovací cenou (50 USD). Na druhou stranu program poskytuje obrovské množství funkcí. Spíše než o program na prosté opakování představuje Supermemo budování znalostní databáze propojující texty, obrázky, zvuky i videa. Jednou z pro mne nejzajímavějších věcí na tomto programu je tzv.incremental reading. Jedná se o metodu, kdy původní text při každém opakování zestručňujeme a doplňujeme o otázky.

Pauker

Velmi jednoduchý program postavený na tzv. Leitnerově systému. Oproti předchozím programům neprovádíme hodnocení odpovědi, ale pouze uvedeme, zda jsme odpověď věděli nebo nevěděli. To už ze své podstaty mírně omezuje účinnost systému, neboť Mnemosyne, Anki i Supermemo podle známky zvolí algoritmus více odpovídající křivce zapomínání. Jednoduše řečeno je rozdíl mezi vím ihned vím po chvilce přemýšlení.

Program nicméně přesto doporučuji vzhledem k tomu, že je zcela zdarma a není potřeba instalovat. Tento program navíc umožňuje velmi jednoduché vkládání informací a můžete u něj provádět synchronizaci s mobilním telefonem (program MiniPauker). Zajímavým prvkem je pak časové omezení pro ultra-krátkodobou paměť.

Další programy

Vedle výše uvedených programů samozřejmě existuje ještě celá řada dalších. Z nichž lze zmínit zejména Microsoft Flashcards nebo projekt Masarykovy univerity Drill. Oba uvedené programy jsou rovněž zadarmo. Program Drill nicméně mohou využívat pouze studenti Masarykovy univerzity v Brně.

Rozložené opakování stále více používají i specializované programy na výuku jazyků. Oproti samostatnému programu ovšem mají podstatnou nevýhodu v uzavření aplikace. Do těchto programů prostě nelze přidávat učební látku mimo příslušný jazyk.

Slovo závěrem

Uvedený seznam není, a v žádném případě ani nemůže být, úplným výčtem všech existujících programů na rozložené opakování. Potěšující nicméně je, že i při učení si můžeme zcela vystačit s neplacenými programy. Jako nejlepší volbu doporučuji výběr programu z dvojice Mnemosyne nebo Anki.

A protože Vás to nebude nic stát, můžete si jeden z těchto programů vyzkoušet hned teď –Anki nebo Mnemosyne.

Těším se na Vaše komentáře, zkušenosti, případně jiné programy, které jste vyzkoušeli.

Milan Bumbálek

 

Rubriky: Software | Štítky: , | Napsat komentář

Software na učení

V dnešním příspěvku se budu věnovat výhodám softwaru, který umožňuje rozložené opakování učiva.

Jak jsem psal již v předchozím příspěvku, rozložené opakování je metoda založená na prodlužování intervalů mezi jednotlivými úspěšnými opakováními tak, aby byla plně respektována křivka zapomínání. Naopak to, co nám dělá problémy si opakujeme častěji a v kratších intervalech. U všech těchto položek je klíčové pohlídat termín dalšího opakování, po němž by nám naučená látka mohla vypadnout z paměti.

Po experimentování s kartičkamiLeitnerovým systémem jsem dospěl k závěru, že budenejlepší přenechat hlídání termínů počítači. Pojďme si nyní popsat výhody softwaru pro rozložené opakování.

Výhody softwaru

Mezi nejvýznamnější výhody softwaru na rozložené opakování patří zejména jednoduchost ovládání a skutečnost, že si oproti klasickým metodám můžeme ohodnotit úroveň znalosti dané položky. Počítač pak sám pomocí algoritmu stanoví datum příštího opakování.

Využití softwaru má ale i další přednosti, které považuji za klíčové. Jedná se zejména o velmi snadné vkládání dat a možnost editace učebních kartiček. Většina programů dnes již nabízí rovnou i oboustranné módy, kdy se např. slovíčko můžeme učit nejen česko-anglicky, ale i anglicko-česky.

Samotnou kapitolou je pak možnost importu kartiček. Mít v počítači během 2 minut kompletní slovní zásobu celé jazykové učebnice je opravdu nepřekonatelné.

Nový rozměr pak dostal učební software na rozložené opakování s příchodem chytrýchmobilních telefonů. Zopakovat si během minutové jízdy tramvají 15 francouzských slovíček v mobilu, je úžasná zkušenost. K učení pak můžete doslova využít každou volnou minutu, a to kdekoliv máte po ruce mobilní telefon.

Jak vypadá učení se softwarem na rozložené opakování

Pojďme se nyní podívat, jak takové „učení s počítačem“ ve skutečnosti vypadá. V tomto případě se jedná o program Mnemosyne.

Vzhledem k tomu, že software sám hlídá, kdy si máme jednotlivé položky zopakovat, stačí zapnout program a na obrazovce se nám objeví otázka. V daném případě zní otázka – jak se francouzsky řekne „tak, tedy„.

Otázka – jak se řekne francouzsky?

Na výše uvedenou otázku si odpovíme. Doporučuji odpovídat nahlas a vlastními slovy, neboť je značný rozdíl mezi „vím“ a „myslím si, že vím“. Ale o tom až někdy příště.

Následně se v programu objeví odpověď a vy si můžete zkontrolovat, zda jste odpověď věděli. V našem případě zní správná odpověď „eh bien“

Správná odpověď je EH BIEN

Za účelem zvolení vhodné doby pro příští opakování Vás software požádá o oznámkování Vaší odpovědi. Podle známky se pak zvolí příslušné datum dalšího opakování. K dispozici máte následující známky:

0 – kartu jsem úplně zapomněl

1 – kartu jsem úplně zapomněl

2 – téměř správná odpověď. Interval mezi opakováními byl příliš dlouhý

3 – správná odpověď, ale s velkým úsilím. Interval byl pravděpodobně moc dlouhý

4 – správná odpověď, i když s určitým úsilím. Interval byl pravděpodobně odpovídající

5 – správná odpověď bez jakýchkoliv potíží. Interval byl pravděpodobně moc krátký

V mém případě se mi daný výraz vypařil z hlavy, a proto si s pokorou uděluji známku 1(úplně jsem zapomněl). To v praxi znamená, že se mi slovíčko objeví velmi brzy znovu (zpravidla do hodiny nebo nejpozději příští den). V případě, že bych si odpověď výborně pamatoval, tak bych si udělil známku 5.

A to je vše. Vidíte, že se nejedná o nic složitého. Prostě jen dvě kliknutí na klávesnici (tlačítko ENTER, které mi ukáže odpověď a klávesa 1, kterou udělím příslušnou známku) a můžete jít na další slovíčko.

Možná si říkáte, že známkování je zbytečné. Z mé vlastní zkušenosti však můžu poctivé známkování jenom doporučit. Např. při pátém opakování může být rozdíl mezi jednotlivými známkami až v řádu měsíců (např. známka 3 znamená opakování za měsíc, známka 4 opakování za 2 měsíce a známka 5 opakování za 3 měsíce).

Další výhody učení pomocí softwaru na rozložené opakování

Jak jste se sami mohli přesvědčit, není učení se pomocí softwaru žádná složitá věda a umožňuje zvládnutí velkého počtu učiva v krátkém čase. Oproti klasickému učení má i tu výhodu, že se učíme málo a často a proto nevyvolává takový podvědomý odpor jako klasické učení. Je prostě daleko snadnější 15 krát kliknout myší než si něco listovat ve slovníčku.

Obrovskou výhodou je i skutečnost, že se častěji učíme to, co nám skutečně činí problémy. Slovíčka, která si pamatujeme dobře systémem rychle projdou a pak se nám připomenou za dlouhou dobu. Naopak slovíčka, která nám skutečně činí problémy se nám neustále vrací až do doby, dokud se je nenaučíme (i několikrát denně). Ruku na srdce, která učebnice angličtiny toto dokáže?

Další výhodou je skutečnost, že otázky mají proměnlivé pořadí a nestane se Vám to, že již znáte mechanické pořadí slovíček v učebnici. Učení napomáhá i větší soustředěnost, kdy vidíte pouze samotné slovíčko, a nikoliv slovíčka okolo.

V dalším článku si představíme jednotlivé programy pro rozložené opakování. A že je z čeho vybírat.

 

Rubriky: Software | Štítky: , | Napsat komentář

Rozložené opakování

Možná znáte tu situaci. Potřebujete si rychle vzpomenout na slovíčko, které jste prokazatelně znali a nejméně 5 x se ho učili, nebo Vám pro změnu vypadne informace, kterou jste si jasně pamatovali a teď, ne a ne, si na ni vzpomenout.

Jedním z důvodů tohoto problému je skutečnost, že spojení neuronů, které nám umožnilo uchování informace, po určitém čase oslabuje. Abychom tedy informaci zcela neztratili, je potřeba si informaci znovu připomenout a spojení tak oživit.

Pro trvalejší zapamatování ale nejde o to, kolik opakování uskutečníme, jako spíše o to, kdy a jakým způsobem si danou informaci zopakujeme.

Zapomínání totiž není lineární. Průběh zapomínání vystihuje spíše logaritmická křivka, kdy je míra zapomínání zpočátku rychlá, ale s postupujícím časem zpomaluje. Průběh zapomínání můžete vidět na křivce zapomínání, jejímž autorem je německý psycholog Hermann Ebbinghaus.

Křivka zapomínání

Jak vidíte na obrázku, na věci již mnoho nezmění, zda si danou informaci zopakujete za 2 dny nebo za 6 dní. Podstatný rozdíl ale naopak bude, zda-li si informaci připomenete do 5 minut nebo až za 48 hodin. Platí, že čím dříve si informaci připomenu tím lépe. Je totiž podstatný rozdíl v tom, zda-li si látku jen lehce oživujete a tím, když se látku učíte kompletně znovu.

Pokud bychom použili přirovnání k turistice – důležité je neztratit nadmořskou výšku. Je daleko snazší zdolat 10 vrcholů, když jste na hřebenu. Ale přestavte si tu námahu, když bychom před každým vrcholem museli sejít zpět do údolí? A přitom přesně toto většina z nás při učení dělá.

Rozložené opakování

Na základě poznatků o míře zapomínání vznikla metoda, která se nazývá rozložené opakování. Podstatou této metody je to, že se neustále zvětšují časové odstupy do dalšího opakování.

Důležité je, aby se nám učivo oživilo dříve, než jej zapomeneme.   U dalších opakování totiž platí, že rychlost zapomínání se s každým dalším opakováním snižuje a křivka zapomínání tedy již není natolik prudká.

Pojďme si ale výhody rozloženého opakování demonstrovat srovnáním s jinými metodami učení, tj. klasickým učením a biflováním.

Na schémátku vidíte model křivky zapomínání u rozloženého opakování, klasického vysokoškolského biflování (noc před zkouškou) a běžného opakování (1 opakování po týdnu). Předpokládejme, že 30 den se uskuteční zkouška.

Jak sami vidíte, biflování sice zpravidla nevede k dlouhodobému zapamatování, ale míra zapamatování je vzhledem ke krátkému časovému odstupu relativně vysoká. Učivo se v tomto případě nicméně velmi rychle zapomíná.

Klasické učení, tj. naučení se látky, její opakování v den učení a 1 opakování po týdnu, může mít dokonce ještě horší výsledky než biflování. a to zejména v případech, když již uběhla značná doba od posledního opakování. K opakování v tomto případě totiž zpravidla dojde příliš pozdě a naučené informace jsou již ztraceny.

Z obrázku vidíte, že míra zapamatování je nejvyšší u metody rozloženého opakování, neboť  látku opakujeme tak, aby nedošlo k jejímu zapomenutí. Z důvodu snížení rychlosti zapomínání s přibývajícími opakováními se při této metodě udržuje vysoká míra zapamatování po delší časové období.

Dalším velkým přínosem této metody je skutečnost, že v důsledku stále se zvětšujících odstupů umožňuje opakovat obrovské množství informací. Výhodou je i to, že se při použití  metody rozloženého opakování učíme nejvíce to, co nám dělá větší problémy. O tom si ale již řekneme příště, kdy se budeme věnovat tomu, jak vytvořit systém pro rozložené opakování a jaký software na to použít.

Zakončím tento článek hlavním doporučením pro opakování. Naučenou látku si zopakujte:

okamžitě (předtím ale vyprázdněte svoji krátkodobou paměť – např. řekněte své jméno a příjmení pozpátku, spočítejte si z hlavy nějakou úlohu, atd.)

stejný den

- následující den

- za týden

- za měsíc

- za 3 až 6 měsíců

Uvítám Vaše komentáře a zkušenosti.

 

Rubriky: Software | Štítky: , | 2 komentáře